Libochovický velkostatek

Držení a správa panství dle jednotlivých majitelů z rodiny Herbersteinů.

Teresie Herberstein  (1858-1895)

     V době, kdy se hraběnka ujala držby, eviduje inventární kniha 15 dvorů. Deset dvorů ve vlastní režii: Libochovice, Chotěšov, Budyně nad Ohří, Brníkov (s ovčínem), Vojničky, Kostelec nad Ohří (s ovčínem), Poplze, Hájek, Solany a Nížebohy. Dále pronajaté: Evaň, Hazmburk (Podhora), Žerotín, Podbradec (s ovčínem) a Želevice. Jsou evidovány také sušárny ovoce, ovocné školky, lesní školka, cihelny, uhelný dvůr, lesovna a hájovny v Poplzích, Solnech, Budyni nad Ohří, Pístech, Zíchovci a myslivna v Hájku, Levousích a Žerotíně. Mlýny v Libochovicích a Budyni nad Ohří byly v roce 1895 v pronájmu.

     Hraběnka panství dále rozšiřovala, zakoupila hostince, statky, parcely a zámek Vrbičany či Panenský Týnec. Zřídila libochovický cukrovar nebo pilu v Budyni. Za Teresie byl stále v provozu i pivovar v suterénu zámku. Paní hraběnka přivedla libochovický velkostatek svými podnikatelskými zásahy k prosperitě, o čemž svědčí navýšení jeho hodnoty během třiceti let o dvou a půl násobek. V roce 1891 byla úhrnná výměra velkostatku: 3821 ha, přičemž z toho polí 2492 ha, luk 216ha, ovocných zahrad 42 ha, vinic 2,25 ha, pastvin 143 ha, rybníky a doly 44 ha, lesů 818 ha a zastavěné půdy 18 ha.

Johann Josef Herberstein (1895-1939)

     Po smrti matky se ujímá panství její jediný syn a úspěšně v něm pokračuje. Před první světovou válkou vlastnili Herbersteinové v Českých zemích velkostatky v Libochovicích, Nepomyšli na Podbořansku, Panenském Týnci na Lounsku, Vlachově Březí u Prachatic, Dolních Kounicích u Brna a zámek Ptuj na Slovinsku. Celková pozemková výměra činila 13 636 ha, 36 dvorů a 13 lesních revírů, 12 průmyslových závodů, 6 zámků a 3 rozlehlé parky. Roku 1901 byla zprovozněna herbersteinská vodní elektrárna a byla provedena rozsáhlá elektrifikace panství – napájela města Libochovice i Budyni nad Ohří i hospodářské provozy a dvory velkostatku.  Před první světovou válkou dosáhlo libochovické panství pod vedením hraběte vrcholů svého rozvoje. Panství vykazovalo zisky, z nich mohl hrabě financovat obnovu libochovického zámku, hradu v Budyni nad Ohří i své expedice do Indie, Egypta a Súdánu.

     V roce 1914 vypukla první světová válka, která odčerpala z Libochovicka finanční prostředky i pracovní síly. Pro Herbersteiny to znamenalo velkou zátěž, ovšem zásadním zlomem v rozvoji velkostatku byla až pozemková reforma na počátku 20. století.  Zabraná půda byla jejím majitelům nahrazována dle zákona. V Libochovicích proběhla reforma v roce 1925. Z velkostatku zůstaly jen tři dvory: Libochovice, Chotěšov a Vrbičany, kdy se zmenšila i jejich výměra. Z celkové výměry cca. 4000 ha zůstala Herbersteinům něco málo více než jedna čtvrtina. Zbývající tři čtvrtiny podléhající pozemkové reformě byly rozděleny mezi zemědělské rodiny bez vlastních pozemků.

V roce 1921 se správy panství ujímá nejstarší syn Johann Friedrich Herberstein, a to na základě otcem udělené generální plné moci. Mladému hraběti se ovšem nedařilo, majetek začal zadlužovat. Tato skutečnost vedla jeho otce k tomu, že v roce 1926 odvolal plnou moc mu propůjčenou a opět převzal zpět správu libochovického velkostatku. Spory mezi otcem a synem byly řešeny dokonce i soudně.

Vnucená správa a znárodnění (1939-1946)

     Neukončené spory mezi hrabětem Herbersteinem a jeho synem Friedrichem byly uzavřeny v srpnu 1939, kdy byla na libochovickém panství zavedena vnucená říšská správa. Veškeré výnosy z panství tak byly odváděny ve prospěch Třetí říše. V roce 1944 ve Štýrském Hradci umírá „starý“ hrabě Johann Josef Herberstein i jeho žena Maria von Galen. Na koci války byl v libochovickém zámku umístěn štáb jednotky luftwafe.

     Friedrich se rodových statků již nikdy neujal. 1 září 1939 získal na vlastní žádost pro sebe, i celou svou rodinu, říšské státní občanství a tudíž se stal říšským Němcem.  A proto byl Herbersteinům, na základě Benešových dekretů, veškerý majetek zkonfiskován. V roce 1946 již pařil zámek Libochovice Národnímu pozemkovému fondu. Cukrovar, elektrárna byly znárodněny. Lesní správa a pila v Budyni a Hospodářská správa dvora Vrbičany převzaty Státními lesy, statky a dvůr Chotěšov a zemědělský majetek v Poplzích byly rozparcelovány.