AFRIKA

 

TZV. VELKÁ ORIENTÁLNÍ CESTA

Několikatýdenní cesta na přelomu let 1879–1880 směřovala do Egypta, k hranicím Súdánu, do Sýrie a Palestiny. Uskutečnila se v době, kdy byly výpravy do Afriky i Asie stále ještě spojeny s nemalými obtížemi a dobrodružstvím. Hrabě Josef Herberstein se na podzim 1879 nalodil v Terstu na parník do Alexandrie, poté pokračoval vlakem do Káhiry. Ubytoval se v hotelu Shepheard’s. V Káhiře si také pořídil zásoby a vše potřebné na další cestu. V polovině prosince nastoupil na parník směřující proti proudu Nilu do Asuánu a dále do Vádí Halfy.
Mezi Asuánem a Chartúmem se nacházelo šest kataraktů, které jsou sjízdné pouze v období záplav. Protože železnice do Chartúmu ještě nebyla zcela dobudována, výprava nemohla dál pokračovat.

STŘEDNÍ AFRIKA 1911

Tato cesta bezprostředně předcházela velké cestě do Indie, kam byl Josef Herberstein pozván na korunovaci krále Jiřího V. a jeho manželky. Této cesty se účastnila také manželka hraběte Josefa Herbersteina Marie Anna. Některé podrobnosti z cesty přinesl vídeňský časopis Sport & Salon, který dne 25. května 1912 napsal: „Hraběnka Herberstein, jak již bylo zmíněno v našem čísle z 4. t.m., přivezla domů z Mangaly v Sudanu jednu samici lesoně, která nyní požívá značné svobody v zahradě paláce, neboť je jí k dispozici bez omezení široký park. Je roztomilé vidět, s jakou příchylností se to zvíře, které je nádherně kreslené, chová k hraběnce. Jakmile gazela uslyší – a to i z relativně velké vzdálenosti – hlas paní hraběnky, hned je také na místě, aby přijala laskání své paní. Gazela je nanejvýš krotká, takže jde bez bázně ke každému návštěvníku hraběcího parku, arciže většinou jen v přítomnosti své paní.“

CESTA DO SÚDÁNU V R. 1912

Cesta do Súdánu bezprostředně navazovala na zpáteční cestu z Indie. Ze Suezu se hrabě Josef Herberstein vydal do Chartúmu, procestoval část Súdánu, dostal se až do oblasti Bahr al Ghazal, bažinaté krajiny nedaleko hranic s Kongem a Ugandou, daleko za soutokem Modrého a Bílého Nilu. Navštívil oblasti obydlené původním obyvatelstvem. Ulovil četná zvířata a mezi jinými jednoho obzvlášť silného samce velmi vzácné antilopy sitatungy. A opět je to časopis Sport & Salon, který o cestě Josefa Herberteina informoval: „Hrabě Herberstein, který též v loňském roce podnikl (tehdy se svou manželkou Mariií Annou von Galen) loveckou cestu, jež vedla hraběcí pár Střední Afrikou, přivezl z obou těchto cest podivuhodnou sbírku zvířat, které sám ulovil a které jsou uschovány v jeho nádherném paláci na Leonhardstrasse v Graz. Vědecký výsledek své expedice zamýšlí hrabě dát brzy ve známost přednáškami v odborných kruzích.“

NOVÁ CESTA DO SÚDÁNU V R. 1913

Při plánovaní cest na počátku 20. století se Josef Herberstein již spoléhal na cestovní agentury a kanceláře, které mu připravovaly nabídky, zajišťovaly program i potřeby výpravy. Tuto cestu, která probíhala v únoru a březnu 1913 mu pomáhal zorganizovat Bedřich Machulka (1875–1954), s nímž se hrabě seznámil pravděpodobně na svých předchozích cestách. Bedřich Machulka byl cestovatel, fotograf, sběratel, znalec africké přírody a organizátor loveckých safari. Výpravě se opět podařilo dostat do obrovských bažinatých oblastí v povodí řeky Behr al Ghazal a jejího přítoku Bahr al Zeraf, jejichž rozloha je srovnatelná s Francií. Vzhledem ke stálým bojům mezi jednotlivými domorodými kmeny a nepřístupnému terénu to byla cesta nejen obtížná, ale i velmi nebezpečná. Zdejší nedotčená příroda, obrovské množství a rozmanitost druhů zvěře mu učarovaly, a tak sem směřovaly i jeho další výpravy. Josef Herberstein si odsud přivezl významnou část svých úlovků – antilopy, krokodýly, hrochy, ptáky a další. Odsud pochází jedna z jeho největších loveckých trofejí – více jak čtyři metry dlouhý krokodýl nilský. Podle dopisu kurátora zoologického oddělení K. K. Naturhistorisches Hof-musea ve Vídni pana F. Siebenroka byl větší než největší exemplář krokodýla ve sbírkách muzea.

POBYT V AFRICE V ROCE 1923

Jedná se o předposlední velkou cestu Josefa Herbersteina mimo evropský kontinent. Program tentokrát zajišťoval D. E. Munari z káhirské pobočky Lloyd Triestino Navigation Co. Na tuto cestu se Josef Herberstein připravoval již od konce roku 1922, kdy psal misionářům v katolické misii v súdánské oblasti Lul a Tonga, aby mu podali podrobnou zprávu o situaci v Súdánu po událostech první světové války. Zajímalo ho rovněž, zda si bude moci pronajmout v Chartúmu parník a také jestli jeho německy znějící jméno nebude vzbuzovat nepřátelské nálady u místních obyvatel. Pravděpodobně cestoval pouze se svým komorníkem Jaroslavem Vejvodou (dochovaly se dvě jízdenky, jedna do I. třídy a jedna II. třídy). Možná proto Josef Herberstein požádal o doprovod pátera Johna, kterého znal asi z předchozích cest, nebo jiného rakouského či německého kněze. Hrabě vyjel z Prahy vlakem do Terstu. Odtud pokračoval 5. ledna 1923 lodí a za tři dny dorazil do Káhiry. Ubytoval se opět ve svém oblíbeném hotelu Shepheard’s. Koncem ledna dostal povolení ke vstupu do Súdánu. Jako účel cesty byla uvedena lovecká expedice. Z Káhiry odcestoval do Chartúmu, kam dorazil 7. února 1923 a hned další den vyplul na palubě parníku Nasir proti proudu Nilu k Bahr al Zeraf. Na palubě s ním podle lodních lístků byl komorník Jaroslav Vejvoda a zřejmě jeden kněz z misie. Po třech týdnech se cestou zpět do Káhiry zastavil na několik dní v Luxoru, kde se ubytoval v hotelu Winter Palace. V Káhiře se několik dní zdržel a věnoval se nákupům starožitností a drobných suvenýrů. Ubytoval se opět v hotelu Shepheard’s. Na zpáteční cestě do Evropy navštívil Sicílii, kde se zastavil v Syrakusách a v Palermu. Na svůj zámek ve Ptuji (Slovinsko) dorazil 15. května 1923.

POSLEDNÍ CESTA DO EGYPTA 1928–1929

Poslední cestu do Afriky, která byla naplánována na celkem 60 dní zajišťovala společnost Lloyd a opět agent D. E. Munari. Vedle Josefa Herbersteina se výpravy zúčastnili: komtesa Klotylda, komorná Kristýna a komorník Jaroslav Vejvoda. Syn Josefa Herbersteina Gundeger je doprovázel pouze do Benátek. Cesta započala 14. prosince 1928 ve Ptuji, odkud se vydali vlakem do Terstu. Následovala krátká zastávka v Benátkách, kde nastoupili na loď a pokračovali do Alexandrie. Díky deníku, který si vedla komorná Kristýna víme, že cesta po rozbouřeném moři byla velmi náročná. Hrabě při pobytu na palubě uklouzl a zranil si hlavu. Byl nucen vyhledat lékařské ošetření a s velkým obvazem na hlavě vypadal podle Kristýny jak mahárádža. Z Alexandrie pokračovali dále rychlíkem do Káhiry, kde se ubytovali v hotelu Continental. V následujících dnech navštívili muzeum, kde mimo jiné obdivovali Tutanchamonův poklad. Zavítali do kláštera koptických mnišek a do staré mešity s citadelou. Navštívili i káhirskou univerzitu. Druhý svátek vánoční se vypravili k pyramidám v Gíze. Dne 3. ledna. 1929 odjeli do Luxoru a prohlédli si hrobky faraónů. O týden později dorazili do Chartúmu. Zde se nalodili na parník, který si Josef Herberstein pronajal a následující tři týdny se plavili po Nilu. Pohybovali se mezi súdánskými domorodci kmene Dinka, se kterými komtesa Lili a komorná Kristýna protančily několik večerů. Pokračovali téměř až k Bahr al Zeraf. Dále je anglická správa v Súdánu nepustila, protože v oblasti došlo k mezikmenové válce. Museli se vrátit a po zastávce v misii v Tongu se vraceli do Chartúmu. Na zpáteční cestě přes Vádí Halfu do Káhiry na komornou velmi zapůsobilo neuvěřitelné množství zvěře – antilop, žiraf, slonů a ptáků, které viděla na břehu a ve vodě ohromné množství krokodýlů. Zpět do Chartúmu dorazili 30. ledna 1929.
Přes Káhiru, Alexandrii a Terst se vraceli domů.