Historie zámecké zahrady a parku

Zámecká zahrada v Libochovicích stávala asi již počátkem 17. století, ale o její podobě se z těch dob nezachovaly žádné záznamy. Teprve v roce 1685 nový majitel libochovického panství kníže Gundakar z Dietrichseina přijímá do svých služeb zahradním uměním obeznámeného krosozahradníka Jana Tulipána. Ten podle plánů italského architekta Antonia della Porty začal se založením pateru ve slohu barokním, podle vzoru Versailleského parku, což odpovídalo směrům, které tehdy země severně od Alp ovládaly.

     Provedený základ tehdejší zámecké zahrady vypadal asi takto:
před zámkem rozprostírá se k východní straně 260 m dlouhá a 80 m široká obdélná plocha, která byla rozdělena na tři různě zahradnicky upravené části. Ze zámku scházelo se do zahrady schodištěm ze Salla Terreny.
Pod ním byl celý prostor rozčleněn na pravidelná pole, vroubená zimosrázem. Uvnitř polí tvořily květinové záhony s nejlepšími holandskými květinami různé ornamenty. Dvě fontány, které tuto část oživovaly, byly zdobeny sochami. Výroba fontán s ostatní kamenické práce byla zadána Jakubovi Mitthoferovi. Podél polí byly přes léto v emailových nádobách vystaveny pomerančovníky, granátové stromky, vavříny, myrty a fíky dovezené z Lipska. Celý ten čtverec byl ohraničen bohatou balustrádou
z pískovce. Odtud vedly čtyři schody do dalšího oddělení. Hlavní 2 m široká promenádní cesta uprostřed celé této části byla vyrobena úzkými pruhy trávníku, v nichž byly vysazeny do pyramid sestříhané tisy dopravené
z Hamburku. Cesta vedla k centrální kašně měřící asi 6 m v průměru. Cesty protínaly tuto část v pravidelné obrazce, vysoké zelené stěny z lip, habrů a jilmů uzavíraly intimní prostory a čarovná zákoutí. Architektonicky vystříhané brány a oblouky skýtaly pohledy do širokého kraje. Některé plochy byly osázeny jemnými z Francie dovezenými tvarovanými ovocnými stromy. Třetí část této zahrady byla oddělena špalírem stříhaných dřevin. Do ní se vcházelo po krásném dvouramenném schodišti, které objímalo uměle utvořenou kaskádu. Plocha této části byla geometricky přesně rozdělena
na větší a menší záhony, osázené jahodami, chřestem, rybízem, tvarovanými ovocnými stromy a zeleninou pro zámeckou kuchyni. I tam byly umístěny dvě honosné fontány. Hranice byly osázeny habrovými a lipovými špalíry. Sever uzavíraly tehdy současně stavěné stáje dvora a zeď k městu. Na východ
od parteru se rozkládala bažantnice a lužní lesy. Pod opěrnou zdí byly založeny ovocné školky a sady. Ty sloužily k rozšiřování ovocnictví v tomto kraj. Byly zde, jako novinka z Francie dovezené, na českém území prvně pěstované zákrsky jabloní. Během dalších let bylo do Libochovic dovezeno mnoho zajímavých dřevin a cibulnatých a dalších rostlin. V roce 1703 se
v emailových nádobách rozestavěných po zahradě pěstovalo 170 pomerančovníků, 69 granátových stromků. Dále zde bylo pěstováno 300 druhů tulipánů a 24 druhů narcisů. 

         V roce 1814 předkládá inspektor panství Wenig knížeti Janu Karlovi Dietrischteinovi čtyři plány k přeměně zámecké zahrady v takzvaném „anglickém“ slohu. Roku 1822 byla zámecká zahrada přeměněna novým zahradníkem Seigrschmidtem. Ovšem, že idejí slavného zakladatele tohoto slohu W. Kenta nemohlo na tak skrovném prostoru být docíleno, byla kuchyňská zahrada spolu s ovocnicí a bažantnicí přeměněna na park.
K tomu byl povolán tehdejší ředitel zahrad hraběte Clam-Gallase na Smíchově Blecha. Blecha postavil 8 skleníků pro tropické a novozélandské rostliny, oplotil část parku mezi dvorem a cukrovarem plotem z litinových tyčí. Roku 1857 byl zařízen po celém parku vodovod k zavlažování. Jižní hranici tvoří po celé délce řeka Ohře, která při povodních působila velké škody. Proto byla část parku opatřena hrází.
 

     Roku 1858 připadlo panství hraběnce Terezii Herbersteinové rozené Dietrichsteinové. Za jejího působení se v údržbě zámeckého parku věnovali J. Josephu, J. Štelzich a M. Hrbek. Ten byl pověřen roku 1885 zařízením velkého květinového parteru před vstupem do zahrady ze Salla terreny. Založil také západně od zámku takzvaný „nový park“ a architektonicky jej vyzdobil. V té době se rozrostly i sbírky tropických rostlin ve sklenících,
jež si zasloužily značného věhlasu.

 

     Po smrti hraběnky Terezie Herbersteinové roku 1895 se ujal panství hrabě Josef Herberstein, který na přání své matky zachoval parku velkou přízeň. Roku 1912 byla část zahrady před zámkem přeměněna geometricko architektonicky, aby opět odpovídala slohu zámku podle plánů Antonia della Porty z roku 1685. Vodítkem bylo působit velkými plochami. Prořezáním byly vytvořeny průhledy na krásné body okolí, a to tři z balkónu zámku a tře jiné na Hazmburk z různých míst parku. Tento základ provedl podle nákresů Josefa Rubliče vrchní zahradník M. Hrbek. Po jeho smrti v roce 1917 se prací ujal sám Rublič. Po první světové válce přibylo v zahradě alpinum a rosarium. Ve skleníku byly bohaté sbírky palem a exotických rostlin rozšířeny o kávovníky a řadu dalších vzácných rostlin. Některé dovezl sám hrabě Herberstein z jeho početních cest po Africe a Asii. Rublič se věnoval
i různému šlechtění a za jeho působení byla ve zdejších sklenících
největší sbírka begonií tipu rex.

 

     V této podobě se park zachoval, až na několik drobných úprav, dodnes.

     Kéž i další staletí naleznou toto kulturní dílo tím, k čemu bylo před více než třemi sty lety založeno a po tak drahou dobu láskyplně
do dnešního dne pěstováno!